Tokio

25. března 2009 v 19:50 | Zdroj: Wikipedie |  Japanofilie
Tokio (japonsky: 東京, Tókjó) je hlavním městem Japonska a sídlem japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město.

Poloha
souřadnice: 35° 40' s.š. 139° 45' v.d.
nadmořská výška: 0 m n. m.
prefektura: Tokio
administrativní dělení: 23 částí
Rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 2 187,08 km²
počet obyvatel: 12 570 000 (2006)
hustota zalidnění: 5 655 obyv. / km²
etnické složení: převážně Japonci
Správa
starosta: Šintaró Išihara
oficiální web: ZDE
telefonní předvolba: (+81) (0)3

Tokyo není v Japonsku oficiálně město. Jde o Jednu z několika prefektur(dále Saitama, Chiba, Kanagawa, okrajově i další), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokyo, přesněji jako Velké Tokyo. Na území prefektury Tokyo se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kanto, v zahraničí jako Tokyo. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy.Samotné Tokyo nemá jedno městské centrum,ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokya. Tento článek pojednává dále převážně o Tokyu v západním pojetí.

Nachází se na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 12 milionů obyvatel (s předměstími okolo 38 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti.

Historie města

Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof:
1923 - obrovské zemětřesení při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel
9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel, podobně dopadla další japonská města Kóbe, Ósaka, Jokohama
20. března 1995 zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti (poprava ještě nebyla vykonána).

Počet obyvatel

Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací je největší město na světě (38 miliónů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat se bude.

Znečištění

Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy, toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění. Město bylo známo svým celoročním smogovým příkrovem, avšak v posledních letech se situace podstatně mění k lepšímu, za jasných dnů lze dokonce z některých míst spatřit horu Fudži. V Tokiu se ale nedá koupat, ještě kilometry od Tokia je znečištění pláží patrné.

Doprava

Tokio je hlavním japonským dopravním uzlem pro vnitrostátní i mezinárodní leteckou, silniční a železniční dopravu. Páteř dopravního systému v metropoli tvoří velmi rozsáhlá síť železnic a metra, která je vhodně doplňována autobusy, a jednokolejkami. Rozsáhlá síť vlaků(povrchového metra) byla vybudována v rámci modernizací před Olympiádou v Tokyu jako náhrada tramvají. Tramvajová linka byla ponechána pouze jedna v úseku několika kilometrů jako zajímavost.

Letecká doprava
V regionu Kantó se nachází dvě mezinárodní letiště. Přímo v Tokiu je letiště Haneda, které se specializuje hlavně na vnitrostátní lety a na chartery, ale využívají ho také čínské aerolinie. Pro mezinárodní dopravu slouží letiště Narita, které se nachází asi 50 km na východ od centra Tokia v prefektuře Čiba.

Lodní doprava
V těsné blízkosti Tokia jsou také významné přístavy (např. v Jokohamě), odkud plují lodě do USA přes Tichý oceán a také do dalších zahraničních i japonských přístavů.

Metro
Tokijské metro je provozováno dvěma nezávislými institucemi: Odborem dopravy tokijské metropolitní vlády a společností Tokyo Metro. Je tvořeno dvanácti linkami, z nichž řada navazuje na povrchové tratě mnoha různých dopravců. Tato návaznost dala vzniknout tzv. "through-service", kdy příměstské povrchové vlaky v určené stanici sjedou pod zem a dál pokračují jako vlak metra.

Silniční doprava
V Japonsku se jezdí vlevo, vlaky a metro také.

1. Hromadná
Autobusovou dopravu zajišťuje odbor dopravy tokijské metropolitní vlády a soukromí dopravci. Existuje množství městských, regionálních i dálkových spojů, jejichž výchozím bodem jsou zpravidla velké železniční terminály, jako je nádraží Šindžuku nebo tokijské centrální nádraží.

2. Individuální
Dopravu v Tokiu zajišťují z velké části také auta, která jezdí rovnými kilometry dlouhými ulicemi. Aut je ale v Tokiu neúnosně mnoho, často více, než je kapacita silnic. Zácpy jsou na denním pořádku. Městská vláda se snaží situaci regulovat například tím, že nepovolí registraci nového automobilu, pokud majitel neprokáže, že má kde zaparkovat. Pod Tokijským zálivem se začíná stavět tunel, který má dopravu mírně zlepšit.
Samozřejmě zde existuje také taxislužba, která je proti hromadné dopravě podstatně dražší a má stejné neduhy jako ostatní auta a autobusy - zpravidla neunikne zácpám. Specialitou místních taxíků je automatické otvírání a zavírání dveří, které provádí řidič ze svého místa.

Železnice
Tokijská oblast je protkána jednou z nejhustších a také nejsložitějších železničních sítí na světě. Tokijské centrální nádraží je přirozeným výchozím bodem pro hlavní japonské dálkové tratě, a samozřejmě je také centrem sítě Šinkansen. Výjimečnou vlastností tohoto železničního systému je jeho silná integrace s podzemní dráhou. Některé příměstské vlakové soupravy na vybraných nádražích sjíždějí pod povrch a pokračují jako vlaky metra.
Městská a příměstská železniční doprava v japonské metropoli má z našeho pohledu charakter povrchového metra. Používají se zde výhradně elektrické článkové jednotky, a to ve velké rozmanitosti typů a stáří. Soupravy jsou udržovány v dokonalé čistotě i technickém stavu, a jezdí velice často a na čas - jízdní řád je rozepsán s přesností na sekundy.
Hlavní tratě, včetně nejvýznamnější linie Jamanote, spravuje společnost JR East, která je největší železniční správou na světě. Většina drah je ale provozována menšími železničními společnostmi, které se snaží JR East konkurovat, ať už kratší jízdní dobou, nižšími nebo žádnými příplatky či pouhou nižší cenou jízdenky. Největší z menších je Elektrická železnice KEIO.
Menší společnosti při stavbě svých železnic na počátku 20. století v mnoha případech volily jiný rozchod kolejí než tehdejší státní japonské železnice. Proto se můžeme setkat s několika rozchody kolejí: 1067 mm, 1372 mm a 1435 mm, což s sebou samozřejmě přináší nutnost, mít na nádražích pro každý rozchod kolejí separátní infrastrukturu.
Problémem tokijských železnic je jejich častá přeplněnost, zejména na nejdůležitějších linkách ve špičce. V některých stanicích dokonce existují placení "nacpávači". Přeplněné soupravy pak potřebují delší čas pro výstup a nástup cestujících a vzniká tak zpoždění.

Partnerská města

  • Berlín, Německo
  • Jakarta, Indonésie
  • Káhira, Egypt

  • Moskva, Rusko
  • New York, Spojené státy americké
  • Paříž, Francie

  • Peking, Čínská lidová republika

  • Řím, Itálie
  • Soul, Jižní Korea
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama