Helénismus

26. března 2009 v 17:39 | Zdroj: Wikipedie |  Antika
Helénismus je označení období starověkých dějin antického Středomoří a území Předního východu ovládaných řecko-makedonskými dynastiemi přibližně od poloviny 4. století př. n. l. do konce 1. století př. n. l.

Tato epocha byla významným způsobem spojena s osobností Alexandra Velikého a jeho politickým dědictvím, jak je v jednotlivých částech říše rozpadlé po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l. rozvíjeli diadochové. Svým vlivem ovšem helénismus zasáhl i západní Středomoří, a to nejen sicilské a jihoitalské Řeky, ale také Kartágo a Řím, jehož kultura byla od 2. století př. n. l. na kultuře helénistické v mnoha ohledech přímo závislá.
Charakteristickým znakem helénistické doby se stala expanze řecké kultury včetně nové podoby obecného řeckého jazyka (koiné) daleko na východ a její střetávání s kulturami okolních starověkých národů, přičemž docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování a přizpůsobování v duchu synkretismu a univerzalismu. Helénizací, jejímž středisky se stala na ovládnutých územích programově zakládaná města zcela řeckého charakteru (např. egyptská Alexandrie), a s ní spojeným prolnutím řeckých a orientálních tradic došlo ke vzniku zcela nových forem politiky, vědy, umění a náboženství, které postupně zasáhly všechny oblasti každodenního života a které svou odezvu posléze nalezly i v rámci římského císařství. Vytvořila se tak "komunikační a kulturní pouta, která spojovala celé Středomoří a Blízký východ v jednu civilizační oblast."
Za první z helénistických států, přestože její území nikdy nebylo ovládnuto Alexandrem, bývá pokládána Bosporská říše.Nejvýznamnějšími helénistickými říšemi ovšem byla říše Seleukovců, ptolemaiovský Egypt a antigonovská Makedonie, jejichž mocenské střetávání a s ním spojená koaliční politika bylo určujícím prvkem dějin tehdejšího Středomoří; ve svých důsledcích však umožnilo zvýšení vlivu Říma a nakonec jeho mocenskou dominanci. Z tohoto důvodu dříve bývala helénistická epocha, a to už v tradici antického dějepisectví, pokládána za období úpadku mezi klasickou řeckou dobou a nastolením "římského míru"; ve skutečnosti ji však lze pokládat za "jedno z nejdůležitějších období v dějinách lidstva, … z nějž prostřednictvím Říma čerpáme i my."

Obsah pojmu

Pojem "helénismus" poprvé použil v 1. polovině 19. století německý historik Johann Gustav Droysen ve své třísvazkové Geschichte des Hellenismus vydané v letech 1836-1843, který jím chtěl označit proces asimilace, jemuž byli vystaveni Řekové žijící v Orientu. Vycházel přitom z řeckého slova ἑλληνίσται - hellénistai použitém v 6. kapitole Skutků apoštolů:[6] domníval se totiž, že slovem jsou označeni Řekové, kteří přijali orientální zvyklosti a způsob života a obrátili se k judaismu (ve skutečnosti je význam pojmu právě opačný a označuje pořečtěné Židy užívající řečtinu jako litulgický jazyk). Dnes je pojem nejčastěji užíván k označení tří staletí od smrti Alexandra Velikého v roce 323 př. n. l. do ovládnutí poslední helénistické říše - ptolemaiovského Egypta Augustem v roce 31 př. n. l. po bitvě u Actia. Je však nesporné, že helénistická kultura přežívala ještě přinejmenším jedno následující století.

Kultura helénistického období

4.-1. st. př. n. l.
Hellas = Řecko
Helénem se cítil být každý vzdělaný člověk, který mluvil řeckým jazykem, bez ohledu na svůj původ či třeba barvu pleti. Měřítkem hodnoty člověka se stalo jeho bohatství, vzdělání nebo postavení v úřadě.
Díky štědré podpoře Ptolemaiovců vládnoucích v Egyptě se stala střediskem helénistické kultury Alexandrie.
Múseion - chrám Múz, byla vlastně jakási akademie, ve které bydleli a pracovali učenci a umělci, aniž by se museli zabývat starostmi o své hmotné zabezpečení. Měli k dispozici rozsáhlou knihovnu = Bibliotéku, ve které byla v originálech nebo alespoň v opisech soustředěna všechna významná díla té doby. Čítala přes půl milionu svitků. Není divu, že se Museión stal záhy centrem vzdělanosti.
Helénistická kultura vznikla mísením kultury řecké a kultur orientálních.

Literatura

Toto období se v literatuře vyznačovalo některými prvky, které se objevily již v Euripidově díle. Je to zejména obrat k vnitřnímu životu člověka - k psychice. Projevilo se to také zvýrazněním emocionality a snahou věrohodně přitom zachytit detaily každodenního všedního života.

Próza

  • V této době se vytvořila zábavná próza, román, novela a dobrodružný román. U většiny příběhů převažovaly milostné náměty.
    rozvoj naukové prózy - hlavními osobnostmi tohoto vědeckého ruchu byli Eratosthenés (správce alexandrijské knihovny ve 3.století př.n.l), Zénodotos (zakladatel řečnické gramatické školy v Alexandrii, Archimédés (matematik) a Aristarchos ze Samu (matematik a astronom)
    Polybios - nejlepší dějepisec helénského období. Sepsal rozsáhlé dílo Dějiny (40 knih, zachovalo se 5). Zpracoval v nich dějiny řecko-římského světa a zvláště Říma od 1. punské války (264-241 př. n. l.) do roku 144 př. n. l.
    nejvýznamnějším z helenistických filosofů, kteří hleděli především k morálce, byl Epikúros

Poezie

  • Nejrozšířenějším lyrickým druhem se stal epigram. Elegie se plnila epickým obsahem a stávala se výpravnou. Co se týče epického básnictví, znamením doby byla epická báseň menšího rozsahu = epyllion (eposek), v němž byla popisována nějaká epizoda z řeckého bájesloví. Epyllion vznikl z nechuti k rozvláčným eposům.
  • Bukolická poezie - búkolis = pastýř. Tato poezie měla náměty z přírody a ze života na venkově. Navazovala na starou lidovou pastýřskou píseň doprovázenou hrou na flétnu. Žánrové typy byla idyla, ekloga a pastorála.
  • Theokritos ze Syrákús (300-260 př. n. l.), poslední velký básník řecké antiky, literárně zpracoval motivy pastýřských písní v bukolských básních. Psal epigramy a epylia. Jeho dílem jsou Pastýřské idyly, sbírka 30 idyl, v nichž líčí výjevy ze života pastýřů a rolníků, které však idealizuje. V některých idylách předvádí pod maskou pastýřů své přátele a sebe.
  • Kallimachos z Kyrény byl básník a učenec. Byl nejvýznamnějším představitelem tzv. Alexandrijské moderny. Doporučoval skládat básně menšího rozsahu a sám tvořil epylia, epigramy, elegie a hymny. Zabýval se katalogizováním alexandrijské knihovny. Jeho nejdůležitějším dílem jsou Příčiny (pověsti o vzniku různých slavností, obřadů, názvů, měst a svatyní).
  • Apollonios z Rhodu - řecký učenec a správce alexandrijské knihovny. Vedle básní o původu měst je jeho hlavním dílem epos Argonautika, jímž chtěl oživit tradici homérského eposu, prostředky helénistického učeného básnictví. Zejména detailním líčením psychologických procesů.

Drama

Nová komedie - Tragédie nevytvořila nic nového, pokračovala ve svém úpadku. Komedie se obrátila k látkám ze všedního života a stala se kosmopolitní. Vytvořily se ustálené veseloherní typy (zamilovaný mladík, chytrý otrok, hetéra, vychloubavý voják…). Okruh témat se zaměřil na soukromý život (osobní, milostné a rodinné problémy). Zakladatelem nové komedie byl Menandros. Hlavními představiteli jsou Menandros, Filemón a Dífilos.
Menandros (342-293 př. n. l.) napsal přes 100 komedií, které byly psány pro tři herce. Jeho díla měla jednoduchý děj ze všedního života s milostnými a majetkovými zápletkami. V jeho komediích hrají obyčejní lidé a mají dobrý konec. Menandros chtěl nejen bavit, ale i vychovávat. Většinou idealizuje skutečnost. Jeho hry volně zpracovali Plautus a Terentius. Jeho díla jsou: Hledá se otec, Komedie pro všední den, Ostříhaná (Ustřižená kštice), Spor o dítě (Čí je to dítě?), Škarohlíd, Takový protiva (Dědek), Zmýlená neplatí a Smírčí soud.
Ve Sporu o dítě říká ústy otroka, že nikoli bozi, nýbrž povaha člověka je strůjcem jeho osudu.Tento příběh je vybudován na motivu odloženého a znovu nalezeného dítěte.
Dědek zase ukazuje příběh nerudného starce a nalezení jeho pozitivního vztahu k lidem.
Ve Smírčím soudu hrdina podezřívá ženu, že mu zatajila když se brali, že už není panna. Zjišťuje, kdo je otcem dítěte, ale nakonec zjistí, že je jím on, protože před 9 měsíci znásilnil mladou dívku, svoji ženu.

Filosofie

Centra filosofie
  • Athény - Akademie, Peripatetická škola
  • Alexandrie - knihovna (tisíce svazků, shořela)
Směry helénistické filosofie
  • kynismus
  • stoicismus
  • skepticismus
  • epikureismus
  • eklekticismus
  • novoplatonismus



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SnarlEcho SnarlEcho | Web | 26. března 2009 v 17:47 | Reagovat

Ahojki. Koukni plsky na můj blog mám tam nabídku. Nevím, jestli se ti to bude hodit, ale...zkusit se má vše. Neber to jako reklamu, ale jako pomoc...No více prostě na blogu :D

2 Shagua-oneesan-aimi Shagua-oneesan-aimi | E-mail | Web | 26. března 2009 v 19:20 | Reagovat

heh řeckoooo...love řeckoooooo

3 Yu.Ri.-Hi.Ur. Yu.Ri.-Hi.Ur. | E-mail | Web | 28. března 2009 v 16:34 | Reagovat

ehm ehm ten článek si měl uveřejnit před týdnem kdy jsem ztratil učebnici dějin a byl zkoušený z řecka-nemusím říkat co sem dostal za známku

4 Sierra-san Ayumi Sierra-san Ayumi | Web | 28. března 2009 v 19:04 | Reagovat

:D bože xD to bych asi nechtěla takovou náhodu xDD chudák.... neva, stejne je to zajímavý. i když známku ti to zachránit již nemohlo..

5 Shagua-oneesan-aimi Shagua-oneesan-aimi | E-mail | Web | 29. března 2009 v 23:37 | Reagovat

hah...moje oblíbené období....umění dějiny umění...xD to umim z paměti jelikož jsem dělal reparát...aneb co jen s tebou 5 dokáže!!!

6 racvyivroie racvyivroie | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 2:12 | Reagovat

A2IkWt  <a href="http://sjfchgzqshlv.com/">sjfchgzqshlv</a>, [url=http://sncjsasdojac.com/]sncjsasdojac[/url], [link=http://hbwijessasvx.com/]hbwijessasvx[/link], http://mxqvduzzjsyc.com/

7 qxdnlvipo qxdnlvipo | E-mail | Web | 4. května 2009 v 9:20 | Reagovat

W3HKEk  <a href="http://uvwvmujhmdpg.com/">uvwvmujhmdpg</a>, [url=http://dgbtrztacuks.com/]dgbtrztacuks[/url], [link=http://fcrmqnrppxzn.com/]fcrmqnrppxzn[/link], http://lzmpwkkunfnj.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama